Kapitola druhá: Spartak Pelhřimov B. Úporná bitva o krále nedělního dne s kulisami dolů v Morii

23.04.2024

Nemůžeme ven. Dobyli Můstek a druhý sál. Zatarasili jsme brány, dlouho je však neudržíme. Zem se třese. Bubny…  bubny v hlubinách. Nemůžeme ven. Ve tmě se pohybuje stín. Nemůžeme ven. Už jdou... Už jdou.

Ale hezky popořadě. Po sladké výhře nad Sabots Jihlava měli Soběslavští zaslouženou pauzu a mohli se vydat buď na průzkum Pelhřimova, nebo sledovat utkání mezi Táborem a Světlou nad Sázavou. Vzhledem k tomu, že v Pelhřimově v neděli tradičně chcípnul pes, a že ani strategicky perfektně umístěná pivnice přesně na průsečíku přímek mezi základní školou, v jejíž hale se hrálo, školkou a dětským hřištěm nevykazovala známky života, vyhrál florbal. A florbal to byl vskutku zajímavý. Táboru se v něm přihodilo něco, na co ze sezóny vůbec nebyl zvyklý. Dostal od sklářů ze Světlé nařezáno v poměru 6:12 a situace v tabulce nadstavby se začínala nečekaně dramatizovat. Bylo tedy jasné, že na plný bodový zisk z neděle může dosáhnout už jen jeden z týmů a že vítěz posledního utkání svým soupeřům bodově odskočí.

Tím, kdo odskočí chtěl být pochopitelně Banes a když jej herně posílil i sám vedoucí mužstva A týmu Libor Podlaha, který první zápas se Sabots obětoval ve prospěch komentované prohlídky místního krematoria, byl úkol naprosto zřejmý. Nic jiného, než výhra nepřipadalo do úvahy.  

Přitom na Banes rozhodně nečekalo nic snadného. S vědomím, že jejich odpolední soupeř Spartak Pelhřimov B ve svém první duelu udolal právě Světlou nad Sázavou velmi těsným rozdílem 7:0 bylo hráčům od řeky Lužnice víceméně na první pohled jasné, že následující třičtvrtě hodina nebude žádnou procházkou růžovým sadem. Jestliže ovšem Libor Podlaha po dopolední exkurzi už věděl, do čeho jde, výheň plamenů pekelných, které čekaly na hostující fanoušky, měla být pro ně teprve nepříjemným překvapením. I to je důvod, proč z hlediska průběhu samotného utkání musí autor tohoto článku snad poprvé za kariéru týmového redaktora upřímně přiznat, že si toho o něm moc nevybavuje. A to dokonce i s ohledem na to, že napsal už i několik článků o zápasech, na kterých vůbec nebyl. Přesně od třetí minuty první třetiny se totiž úporně snažil zastavit krvácení z uší a později i z nosu a hře tedy nevěnoval tolik pozornosti, kolik by nadstavbový duel o postup do divize zasluhoval.

Nadpozemský výkon kotle domácích, který byl tvořen toliko bubeníkem a trumpetistou v jedné osobě, si totiž vybral svoji daň velmi záhy po úvodním hvizdu. Naděje, že dotyčný tohle nemůže celých 45 minut vydržet, se nakonec bohužel ukázaly jako liché. Vydržel. Na rozdíl tedy od některých dalších diváků. Zatímco na hřišti se vyjma nepodstatné první branky, kterou se Pelhřimov ujal vedení už v páté minutě, odehrával veskrze nezajímavý florbal, hlasový fond bubeníka předváděl atraktivní hru nahoru a dolů. Velmi záhy začínal připomínat projev silně mutujícího teenagera a chvílemi se dokonce odebíral do věčných lovišť, aby se v mžiku vrátil reinkarnovaný zpět a v nové síle. Sice v jiné frekvenci, tónině i zabarvení, ale vrátil. Co bylo však ještě mnohem horší, ruce bohužel neochabovaly. Je až k nevíře, že jeden člověk dokáže vytvořit věrnou zvukovou rekonstrukci bitvy u Waterloo. Strategické umístění bubeníka přesně uprostřed malé tribuny navíc krom ideálních podmínek pro šíření zvuku znemožňovalo bezpečnou evakuaci, a to ani trpících žen a plačících dětí. Na to nakonec doplatilo i několik fyzikálních zákonů neznalých jedinců, které při pokusu o útěk odhodila tlaková vlna až na boční stěny haly. Rozpoutalo se peklo.

Ne tak na hřišti, protože tam se mezitím prostřednictvím v zásadě nezáživného a odpovědností svázaného florbalu s minimem vyložených šancí na jedné i druhé straně dostala hra až do druhého dějství. I v něm však drtivá většina střel končila ve fázi pokusu a když už některý z míčků proletěl až k brankáři jednoho z týmů, ti si s ním obvykle s menšími či většími obtížemi poradili.

Tedy až do 19. minuty, v níž disciplinovaný a celkově spolehlivě hrající Pelhřimov skóroval podruhé, což, Bohu budiž žalováno, dostalo znovu do varu i pomalu uvadajícího bubeníka. A protože neštěstí nechodí nikdy samo, zatímco okolo něj se i nadále kontinuálně rozšiřoval perimetr diváků s výrazem čerstvého absolventa nepříliš úspěšné transorbitální lobotomie, domácím se mezitím po další z mála vydařených akcí podařilo skórovat potřetí. Začínalo to být vážné.

Na konci druhé třetiny, tedy v době, kdy někteří z malé hrstky ještě alespoň částečně příčetných hostujících diváků začínali zcela vážně uvažovat o tom, kolik let odnětí svobody by s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem asi tak mohlo být za různě závažné druhy ublížení na zdraví, zaznamenala svůj první úspěch konečně i Soběslav, to když naprosto přesnou ranou rozvlnil síťku v pelhřimovské brance Vácha.

Byl to však jen ojedinělý závan naděje, protože hned na začátku třetí třetiny si své tříbrankové vedení vzal Spartak zpět. V kontrastu s děním na tribuně kralovala palubovce i dál víceméně fádní hra a čas se vlekl dál, jen občasně narušován rázovými vlnami z bubnu, které lokálně vytvářely v časoprostoru krátkodobé trhliny do paralelních dimenzí. Z jedné takové dimenze se na mžik vynořila i alternativní verze soběslavského útočníka Malechy. Dalo se to odlišit podle toho, že pokud má Malecha z našeho světa před sebou bránícího hráče, trefuje prakticky vždy a spolehlivě jeho nohy (v některých případech si vystačí i se spoluhráčem). Toto alter ego však obránce skvěle obstřelilo a zacílilo naprosto přesně místo, na které pelhřimovský jinak výtečně chytající Václavík nedosáhl. Snížení ovšem přišlo pouhou půl minutu před koncem utkání a když ani bubny zfanatizovanému berserkerovi Michaelu Šťovíčkovi nevyšel ten den už snad dvacátý pátý pokus o jeho pověstné sólo mezi třemi protihráči (které ovšem většina pravidelných diváků soběslavských utkání stejně zná jen z bájí, pověstí a vyprávění starších), padla Soběslav na pelhřimovské půdě v poměru 2:4.

Spartak Pelhřimov B – Banes Florbal Soběslav 4:2 (za Soběslav: 28:57 Vácha (Pantoflíček), 44:31 Malecha z dimenze CtQ58Pr6 (Zíka))

A tak i přesto, že Banes předvedl odpovědný týmový výkon s minimem chyb, na Pelhřimov prostě nestačil. Po prvním hracím dni je to tím pádem Spartak, kdo se vyhřívá na výsluní nadstavbové tabulky se šesti body, další tři týmy vč. Banesu se dělí o druhé až čtvrté místo, každý se ziskem tří bodů. Jen Sabots Jihlava jsou zatím bez bodu a tím pádem poslední. Tabulka nadstavby je tedy dramatická a rozuzlení přinese až druhý herní víkend, který se odehraje již tuto sobotu v Táboře. Samozřejmě že krom sportovního hlediska rozhodnou o postupujících do divize i pravidly dané možnosti, stejně jako ochota jednotlivých týmů vůbec tuto celostátní soutěž hrát, nicméně Soběslav si svůj postup jistě bude chtít vybojovat přímo na hřišti. Přijďme je v tom do nedalekého Tábora, který je znám velmi solidní fanouškovskou základnou, podpořit. Banes se 27.4. ve sportovní hale Mír střetne již od 10:30 nejdříve s domácím celkem, se kterým v letošní sezóně ještě nevyhrál a od půl druhé i se skláři ze Světlé nad Sázavou.

Vzhledem k tomu, že večerní CT vyšetření v táborské nemocnici odhalilo na mém mozku jen drobná poškození, bylo mi ošetřujícím lékařem dovoleno zúčastnit se s opatrností jako divák i druhého kola nadstavby. Pokud tedy nepřijede pelhřimovský kotel… Přijeďte Soběslavké podpořit do Tábora i vy!